co jako černá šachová věž vypadá.
Bránil ses jít do schodů,
že závrať z výšek tě přemáhá.
Mávala jsem ti dolů,
posílala polibky.
Usmál ses nahoru,
možná na mne, možná na nebe.
Vzpomínám na den plný jeřabin,
vůní, slunce a výhledů.
Chtěla bych znovu držet tvoji dlaň,
bojím se té chvíle, kdy už vzpomínat nesvedu.
